Podle veřejně publikovaných statistik (průměr za posledních 6 měsíců; za období červenec 2025 – leden 2026, data z registru Ministerstva spravedlnosti) serveru obase.cz se mezi soudy objevuje rozdíl v úspěšnosti žádostí o PP až 67 procentních bodů – tedy 79 % vs. 12 %.
Žebříček: TOP 3 vs. TOP3 nejhorších
Nejvyšší úspěšnost (TOP 3):
- Okresní soud Olomouc – 79 %
- Okresní soud Litoměřice – 79 %
- Okresní soud Hradec Králové – 74 %
Nejnižší úspěšnost (TOP 3):
- Okresní soud Kladno – 12 %
- Okresní soud Rakovník – 12 %
- Okresní soud Jičín – 18 %
Tohle není „drobné kolísání“. To je propast: za stejné zákonné úpravy může mít odsouzený v jedné části republiky šanci blížící se čtyřem pětinám – a jinde téměř nulovou.
Paradox, který ničí důvěru
Za platnosti stejného zákona by člověk čekal přinejmenším přibližně srovnatelnou praxi. Ne identický výsledek v každé věci – ale aspoň hranice rozumné předvídatelnosti.
Jenže pokud se praxe v jednom státě „rozjede“ tak, že rozdíl činí 67 procentních bodů, přestává to být otázka jednotlivých případů a stává se z toho otázka systémové rovnosti. Jinými slovy: veřejnost už pak neřeší, zda soud rozhodl správně – ale zda vůbec rozhodoval podle týchž pravidel jako soud o pár desítek kilometrů dál.
Podmíněná turistika nevymizela – naopak dostává logiku
A právě tady se vrací starý fenomén, který v praxi nikdy spolehlivě nezmizel: „podmíněná turistika“.
Protože o PP rozhoduje okresní soud podle toho, kde se trest vykonává (tedy fakticky podle „adresy výkonu trestu“), vytváří se přirozená motivace „dostat se“ do obvodu, kde je praxe výrazně benevolentnější.
Neříkáme, že to tak dělá každý. To by vyžadovalo tvrdá data o přemístěních a motivech. Ale říkáme něco mnohem jednoduššího a ověřitelného:
pokud je rozdíl mezi šancí 79 % a 12 %, systém sám vyrábí pobídku k tomu, aby odsouzení hledali výhodnější jurisdikci.
A pak už to není „morální selhání odsouzeného“. Je to racionální reakce na nerovnou praxi státu.
Co z toho plyne
- Rozdíl 67 p. b. v úspěšnosti PP je varovný signál pro důvěru v rovnost rozhodování.
- Takové rozpětí nutně podporuje podmíněnou turistiku (přímou či nepřímou) – protože „místo výkonu“ určuje „místo rozhodování“.
- A stát by měl přestat předstírat, že jde jen o individuální uvážení – protože tady už jde o lokální režimy uvážení, které se chovají jako paralelní světy.
Hraje osoba soudce roli při podmíněném propuštění?
Na otázku, zda osoba soudce při totožném znění zákona reálně ovlivňuje úspěšnost či neúspěšnost podmíněného propuštění, lze odpovědět prostě: čísly.
U Okresního soudu v Šumperku, který má v gesci Věznici Mírov, došlo mezi lety 2023–2024 ke změně předsedy senátu, jemuž je podle rozvrhu práce přidělena agenda podmíněného propuštění. Dlouholetého předsedu senátu Kozáka vystřídal nový soudce Kubíček. A změna se okamžitě otiskla do výsledků: OS Šumperk: 2023 → 2024 63 % → 40 % = −23 p. b.
Podobně výmluvný je i příklad Okresního soudu v Teplicích. Tam je vidět, že i zdánlivě „drobné“ přenastavení rozvrhu práce či senátu může vyústit v dramaticky odlišný výsledek: OS Teplice: 2022 → 2023 44 % → 71 % = +27 p. b.
Na tvrdých datech tak vystupuje do popředí nepříjemný závěr: osoba soudce (a konkrétní senát) může mít při platnosti jednoho a téhož zákona zásadní vliv na výsledek. O to více to bije do očí tam, kde se „materiál“ v čase zásadně nemění – například ve Věznici Mírov, kde bude skladba odsouzených v dlouhém období v základních rysech fakticky srovnatelná.
Jako spolek s historickou pamětí si dobře pamatujeme období, kdy byly některé „adresy“ v praxi pověstné tím, že podmíněné propuštění přiznávaly téměř automaticky. Typicky se zmiňovala věznice Všehrdy (agenda OS Chomutov) nebo Ruzyně (agenda OS pro Prahu 6) – s ironickou zkratkou, že tam „pouštěli doslova každého“.
Jenže právě poslední roky ukazují, že tahle pověst není žádný přírodní zákon. Po personálních změnách – zejména po výměnách předsedů senátů a úpravách rozvrhu práce – se i u těchto dříve „propuštěním proslulých“ míst čísla viditelně posunula. Jinými slovy: tam, kde se dřív mluvilo o téměř jistotě, dnes už tato „jistota“ v datech jednoduše není a to při platnosti totožného zákona.
Celkový přehled podle úspěšnosti:
Okresní soud Olomouc — 79 %
Okresní soud Litoměřice — 79 %
Okresní soud Hradec Králové — 74 %
Okresní soud Havlíčkův Brod — 68 %
Okresní soud Břeclav — 64 %
Okresní soud Karviná — 62 %
Okresní soud Znojmo — 56 %
Okresní soud České Budějovice — 56 %
Okresní soud Karlovy Vary — 54 %
Okresní soud Trutnov — 52 %
Okresní soud Česká Lípa — 51 %
Okresní soud Most — 50 %
Okresní soud Šumperk — 44 %
Okresní soud Brno-venkov — 44 %
Okresní soud Ostrava — 43 %
Okresní soud Opava — 41 %
Okresní soud Pardubice — 39 %
Okresní soud Liberec — 39 %
Okresní soud Teplice — 38 %
Obvodní soud Praha 6 — 37 %
Okresní soud Třebíč — 37 %
Okresní soud Příbram — 36 %
Okresní soud Praha-Západ — 35 %
Okresní soud Jablonec nad Nisou — 33 %
Okresní soud Nymburk — 30 %
Okresní soud Louny — 28 %
Okresní soud Plzeň-Město — 27 %
Okresní soud Chomutov — 26 %
Okresní soud Sokolov — 25 %
Obvodní soud Praha 4 — 24 %
Okresní soud Jičín — 18 %
Okresní soud Kladno — 12 %
Okresní soud Rakovník — 12 %




