:
Gotický sloh vznikl ve Francii v pol. 12. stol. Vycházel z tehdy rozšířeného románského slohu, ovšem přidával do něj monumentalitu, moderní metody stavby a některé prvky importované od Arabů jako lomený oblouk. Pojmenování gotika vzniklo v době humanismu v Itálii a vycházelo z názvu německého kmene Gótů. Byla to reakce na negativní smýšlení nad tímto slohem v Itálii a většinou poukazovala na vidění slohu jako primitivního a barbarského oproti předchozí antice a následné renesanci.
Jak již bylo řečeno, sloh vznikl zhruba v pol. 12. stol. ve střední Francii, odkud se postupně rozšířil do Anglie, kde se stal velmi populární a dostal řadu lokálních modifikací. Následně se kvůli francouzské podpoře při vytlačování Arabů z Evropy dostal na Pyrenejský poloostrov. Jeho nejmladší, ale zřejmě i jedna z nejúspěšnějších cest vedla do Svaté říše římské a přes ni do střední Evropy. Do Itálie pronikal pomalu a vždy byl silně ovlivněn románským, antickým a byzantským stylem.
Ve většině států, kam se gotika dostala, byla rozdělena na tři období, v každé zemi různě známé. U nás se jim všeobecně říkalo raná (neboli Přemyslovská, 1200 až cca 1300), vrcholná (neboli Lucemburská 1300 až cca 1450) a pozdní gotika (neboli Jagellonská 1450 až cca 1525). Na území dnešní ČR se začala dostávat na počátku 13. stol., prvně jako drobné prvky románských staveb, časem jako plnohodnotný sloh. První stavbou v tomto slohu v Česku, byl klášterní kostel v Teplé na Plzeňsku. Gotika se u nás začala rozšiřovat díky silnému vlivu cisterciáckého řádu, a především díky zakladatelské činnosti Přemysla Otakara II. Pozdějším smíšením raně cisterciácké a francouzské gotiky vznikl typický český gotický sloh.
Na Moravě a především v Olomouci měl vliv na rozvoj gotiky významný biskup Bruno ze Schauenberku. Jemu můžeme děkovat za první gotický kostel sv. Mořice (přelom 12.-13. stol.) a po požáru obnovené katedrále sv. Václava. Bohužel žádná z těchto staveb se nám ve své původní kráse nedochovala, a zatímco katedrála prošla v 19. stol. razantní neogotickou přestavbou, kostel sv. Mořice byl znovu vystavěn v pozdní gotice během 15. stol. Ten patřil po mnoho staletí mezi největší kostely na Moravě. Po raně gotické fázi (mezi niž mimochodem patří i kostel sv. Ondřeje ve Slavoníně) přichází ta lucemburská, během níž se v Olomouci začíná stavět radnice, přebudovává se Zdíkův palác a vyrůstají další kostely a kláštery. Příkladem je kostel sv. Kateřiny nebo původní kostel sv. Michala s klášterem (z toho se nám dochovala rajská zahrada a kaple sv. Alexeje). Následující jagellonská gotika je pak vidět v podobě druhé stavby Mořického kostela (s pozdější puristickou úpravou v 19. stol.), ale obzvláště pak v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Sokolské ulici. Mimoto je značná část domů v centru města v základech gotická. Příkladem jsou zadní křídla kanovnických rezidencí – Křížkovského 4, 6, 13 a 14 a Wurmova 5 a 13. Na dolním náměstí (číslo 9) stojí dokonce dům s původně gotickým podloubím. V této části náměstí má většina domů gotické prvky, od sklepů až po přízemí (například číslo 7, 8 i 46). Značná část hradeb, hlavně u hradu a částečně nad Bezručovými sady, je taktéž gotická, například Židovská a Michalská věž.
Stejně jako u všech slohů i v tomto se nám řada staveb bohužel nedochovala, zanikly původně majestátní kostely sv. Michala, Panny Marie na Předhradí, kostel sv. Petra nebo minoritské Panny Marie Sněžné, velká část gotického hradu, jakožto i řady určitě výstavních městských domů. A jako u všeho, nám na ně zůstává převážně jen vzpomínka.
1.díl seriálu o Olomoucké architektuře 
:
Románský sloh v Olomouci a doba dřívější
Jako první vám představíme Románský sloh a stavební dějiny Olomouce před ním. Jak známo Románský sloh se utváří v době Západořímské říše a boomu křesťanství v Evropě. Jeho vrchol přichází okolo 11.-12. stol. a zhruba ve stejné době přichází i sem k nám. Při vzniku prvních křesťanských států na našem území je sem importován spolu s křesťanstvím, a tak není k údivu, že se většina staveb v něm postavených pojí právě s církví.
Na území Olomouce lidé žijí celá tisíciletí, ale kromě archeologických nálezů nám nic z dob, dřívějších jak 12. stol. nezůstalo. Jak Keltové, tak Germáni i první Slovani stavěli především z hlíny a dřeva. Většinu takových staveb ovšem nekompromisně semlelo kolo času. V 2. stol. se k nám dostalo i stavitelství antické civilizace v podobě dočasného tábora římských legií. Ten, jak je známo stával na vyvýšenině kde se dnes nachází městská část Neředín. Vznikl v době tzv. Markomanských válek, kdy se císař Marcus Aurelius sanžil o vytvoření nové provincie Marcomannie právě na našem území.
Od dob zahrnutí Olomouckého kopce do vznikající Velkomoravské říše, můžeme uvažovat o prvních románských a možná i před-románských církevních stavbách. Jednalo se o rotundy a kostelíky na různých místech města. Víme o románských stavbách v místě dnešní FF UPOL, u kostela sv. Mořice či sv. Michala. Nejstarší dochovanou stavbou je ovšem součást Olomouckého hradu, Zdíkův palác (dříve známý jako Přemyslovský). Ten je unikátní stavbou v kontextu celé naší země. Tehdejší Olomoucký biskup, Jindřich Zdík jej začal budovat vedle vznikající románské baziliky sv. Václava, která se časem stala naším Domem. Na tehdejší dobu honosný dům, měl sloužit coby obydlí olomouckých biskupů a kanovníků. Díky zachovaným sdruženým oknům a jejich výzdobě, můžeme soudit, že se jednalo o výjimečnou stavbu v kontextu celé střední Evropy. Vzdělaný a zcestovalí biskup Zdík, údajný syn kronikáře Kosmy na jeho výstavbu musel pozvat kamenickou huť z Itálie či Římské říše. Při této stavbě vznikla o něco později i dodnes dochovaná věž samotném panského hradu, která se nám po mnoha přestavbách dochovala jakožto kaple sv. Barbory. Románskou architekturu můžeme najít i v již zmíněné katedrále sv. Václava. Především v jejích základech a údajně, stále existující, ale zasypané kryptě.
Další stavby z tohoto slohu, jako kostelík na dolním náměstí, kostel Máří Magdalény na Olomouckém hradě, údajně i kostel sv. Blažeje či původní biskupský kostel sv. Petra vzal již čas, a kromě známek jejich dřívější existence ve vrstvě zeminy nám po nich zbyla jen vzpomínka.
V příštím díle se podíváme na již hojněji zastoupený gotický sloh, i když často schovaný za jeho modernější variantou neo-gotikou.
